Jen takový zákusek

Dnes v 15:08
Ten samý večer, když jsme navštívili paní Tognoli jsme trpěli dírovým deficitem. Doufali jsme, že budeme prolézat nějaké chodby, chtěli jsme hodně vody a co nejužší prostory. V tomhle ohledu nás návštěva u paní Tognoli vůbec neuspokojila. Museli jsme si jít pro zákusek...
Náš zákusek je ze systému nepřístupný. Jestli se ptáte proč, odpověď zní zasraní komunisti. Nebýt jejich blbosti a posedlosti megalomanskými stavbami pravděpodobně by přístupná byla. Takhle je to jenom frcek...fňuk. Ale moc hezkej frcek! Máme ho i na mapě, ale samozřejmě to nesedí. Usmívající se Místo všech chodeb, které na mapě jsou naznačeny najdete jen závaly. Zůstává jen jedna chodbička. Jestli znáte naše skalky z adrenalinové trasy číslo 3 máte představu. Chodbička není dlouhá ani široká, ale je to opravdová pochoutka pro fajnšmekry.Podezíráme ji že sic začíná vcelku hluboko cca. 5 metrů pod zemí, že na svém konci bude jen pár desítek centimetrů pod povrchem. K téhle myšlence nás vedou kořeny, které plavou ve vodě, kterou tato voda odvádí od středu města. Kde přesně se tahle chodba nachází vám nepovíme. Dokud se s archeology nepodělíme o to co jsme v ní našli.
Zatím se s vámi podělíme jen o pár fotek z ní. Mimo jiných fotek i konečně použitelnou nás dvou. Tak jestli nevíte jak vypadá tak kráska co obvykle drží foťák koukněte na ní. (Mario).
Z většiny fotek není vidět jak je to tam ve skutečnosti malé, ale s získáním představy vám pomůže Víťa přesněji její vysportovaný zadeček, když se jej snaží protáhnout zvláště vypečenou pasáží. No kdo by nechtěl lézt po čtyřech ve vodě a blátu.(Eliška) Vylezli jsme později než jsme měli mokří, špinavý, ale na finále s večerem velice spokojený.
Fotky najdete zde.
 

Podvečerní průzkum

20. července 2017 v 22:53
Je to tak 14 dní, co Víťa z prohlídky v klasice přivedla příjemnou mladou paní. Ta se nám představila jako paní Tognoli. A ptala se nás, jestli něco víme o domu v ulici U Branky 11 . Popravdě jsme jí řekli, že nevíme, ale že se podíváme, pokud má chvilku času. O pět minut později už celá posádka podzemí pilně čte dokumentaci z roku 1967 a hledá jakoukoli zmínku o jejím domě. Nenacházíme... Říkáme si - oukej, když to nebylo do roku 1967, třeba to proběhlo později. Sedneme k počítači a zjistíme, že o jejím sklepě vůbec nic neví ani oficiální mapy znojemského podzemí. Hmm divný. Domluvíme se s paní Tognoli na návštěvě. Vyrážíme ve složení Víťa na pozici mapičářka, Eliška jako oficiální fotografka a Mario za trola a hrubou sílu. Už za dveřmi jsme okouzleni tím kolik paní Tognoli má rostlin a jak je to u ní vlastně hezký. Vyrážíme do sklepa. První patro paráda. Jeho největší chloubou je pec (lidičky netušíte na co by mohla být?) Docela důkladně to tam očenicháme. Máme podezření na zazděné prostory. Sestupujem po krásném schodišti (má původní, krásně sešlapané kamenné stupně) a přichází studená sprcha...Tam dole skoro nic není. Nevzdáváme se, máme pocit, že zabetonovaná čela výklenků před námi skrývají vstupy do dalších prostor, ale to nezjistíme dokud z "dýšek" nenaspoříme na díročuč. Víťou nakreslená mapička je vlastně to nejpřesnější co k tomuhle sklepu seženete 🙂. Než jsme ze sklepa vylezli, neodolali jsme a vylezli na pec. Vyplatilo se! Paní Tognoli získala krásnou konvičku na horkou vodu, pěknou vázičku na květiny , malé vialky od buhví čeho a pár starých plechovek 🙂 , ty vám neukážem, ať vám nevykecáme uplně všechna tajemství 😛 Paní Tognoli nás vzala dokonce na opačný konec domu, na půdu. Má z ní pár výhledů, který ji může závidět snad každý! Pomazlili jsme její psíky a rozloučili se. Byli jsme ještě na jednom moc zajímavém místě, ale o tom zase někdy jindy.
Více fotek najdete zde


Kam dál

Reklama
Jakýkoli dotaz můžete směřovat na email vorlickaeliska@eznam.cz